Sněhová královna je ringsling tkaný na bílé osnově Něhy, soutěžního šátku utkaného pro Česko-slovenskou tkalcovskou soutěž 2019.
Jeho vznik byl ne úplně plánovaný, organický, nápad střídal nápad a látka postupně vznikala.
Nejprve jsem se rozhodla, že se budu držet přírodní a bílé barvy, že i roční období je třeba respektovat a dlouho nasyslené italské merino bude svou jemnou barevností krásným doplňkem. Vzor na šátku viděný ze strany připomíná oblaka, ze kterých se sype sníh a na druhé straně je země, na kterou dopadá. Pohyb vloček k zemi je zdůrazněn bílými vloženými nitkami, které jsou z bambusovo bavlněné silné příze.
Tato silná příze je vložená i podélně do osnovy, kde symbolizuje směr Gerdiny cesty. Sníh a hustá vánice, kterou vzor na látce vytváří totiž velmi brzy připomněla právě příběh Gerdy, která hledá ve vánici sama svého přítele Káje. Hledá, chodí a už ztrácí naději i paměť. Ale příroda v podobě květin jí její paměť vrátí a díky tomu se s Kájem opět shledá a zachrání jej. A proto tyto podélně vložené nitě končí i na konci sněhové vánice.
K vánici a cestě se přidaly i konkrétní obrazy Gerdy. Ty jsou vytkávané na plátně, aby se neztrácely v celkovém vzoru. Bylo tedy třeba každou řadu dělat minimálně na třikrát – okrajovou část, vytáhnout člunek, přeměnit pedály, sešlápnout variantu na plátno, vytáhnout člunek z nití, přeměnit variantu na protilehlý okraj v krajkovém vzoru.
U částí, kde je malba pomocí inlays (vložených nití) docházelo k přílišnému namáhání okrajů osnovy obzvlášť u prvního obrázku. Po každém přidání části vzoru (a občas se vzor vykresloval až šesti jehlami najednou) jsem přitloukala a nitě se začaly na okraji třepit. Jakmile jsem si toho všimla, začala jsem si je nejprve urovnávat hřebínkem a přitloukla vše až na závěr a k námaze nití už nedocházelo. Po sundání ze stavu jsem tuto část okraje co nejvíce srovnala, je ale méně pravidelná, než zbytek. Pokud byste se do toho chtěli pouštět, dejte si na to také pozor.
Na látce jsou čtyři výjevy. První tři jsou bílé, zimní a barvy jsou jemné, přírodní. Jsou orientované na bok, podle toho, jak budou nošené. Čtvrtý, který značí setkání je orientovaný po směru šátkutak, aby byly postavy také nohama dolů, až bude cíp viset z ringslingu. Barevná část začíná až v oblasti, která je od zbytku šátku oddělené ringslingovými kroužky.
První obraz znázorňuje Gerdu na počátku její cesty, odhodlanou.
Druhý obraz je již po nějaké době, je znavená a svět se zdá větší a větší.
Poslední zimní obraz ji znázorňuje schoulenou a opřenou o kmen stromu uprostřed lesa. Přesto se ale nevzdala a láska k příteli ji vedla dále.
Díky tomu končí celý příběh obrazem setkání a porážkou Paní Zimy. Ta je reprezentovaná i změnou vzoru – krajka ustupuje plátnu. A nejdříve ustupuje nejblíže u slunce, tedy uprostřed.